pátek 30. června 2017

Žít svůj život

Žít svůj vlastní, skutečný život, spočívá v schopnosti přijímat jakoukoliv roli, protože jsem si uvnitř sebe sama jist, že se nezredukuji jen na to, co ve mě vidí ostatní.

Sny, působí destruktivně na náš život tehdy odmítáme-li přijmout jejich výsledky. To, že sníme i v bdělém stavu si většina z nás nikdy ani neuvědomí. Jsem vzhůru, co blbneš vole? Zní často odpověď na otázku dotyčnému, zda nyní náhodou nespí? No pokud by tomu tak skutečně bylo, byl by náš život dávno ráj. Veškerá komunikace by byla bezchybná, láska bezpodmínečná a snad jen ty jitrnice a jelítka, by nerostly na stromech.

A proto nemáme sny jen analyzovat, ale máme je dožívat v bdělém stavu vědomí sebe sama. Jedině tak se totiž dozvíme, kam nás vedou. Tedy odmítáme-li roli vládce svých snů, nemůžeme se nikdy stát vládci svých činů. A tak se díky reálně prožitým snům (nemyslím reklamní tušé, jakože zájezd na Floridu za džegrem či snad esoterní výcvik na Bali) můžeme stále méně identifikovat s věcmi, emocemi či představami žijícími kolem nás, reagovat na ně podvědomě a tím víc si užívat samotnou existenci.

Pokud totiž nechávám svým snům i životu svobodu, to aby se volně rozvíjeli, ale nepropadám se do nich, žiji svůj život v skutečné realitě. Probouzím se do ní. A abychom byly vědomější, měli bychom se naučit rozlišovat mezi subjektivním vnímáním denních událostí a objektivní realitou. Chcete-li pravdou. Pokud se člověk odnaučí tyto dvě rozdílné věci míchat ve své skutečnosti dohromady, získá schopnost pozorovat denní události, aniž by upadl do pokušení soudit a hodnotit.

A tak jakmile dosáhneme vědomí, můžeme s realitou volně zacházet. Pokud se však oddáváme pouze naplnění svých nevědomých (podsunutých, odmítaných, miláčkové moji = předem afirmacemi vmanipulovaných) tužeb, pohltí nás to, ztratíme nad realitou kontrolu a i možnost skutečně jednat.

Prožít smysluplný život znamená získávat stále větší a větší distanci (odstup) a to s cílem naučit se nereagovat prvoplánovitě na podněty z okolí, ani ze sebe, protože to nás opět strhává do snů, iluzí, spánku...

Naše realita je sen, který můžeme postupně zpracovat, abychom přešli od nevědomého snu na pomezí noční můry k moudrému snění znamenající probuzení. Což znamená konec snu. A proto se zmizení celého snového vesmíru a proměně sebe sami tolik úspěšně bráníme. My sami. Spáči.

A proto dělám PSYCHOMAGII.

pondělí 24. dubna 2017

Mozek v červených

Auto nejlépe jede s rafičkou v zelených číslech. Stejně tak existuje určité střední pásmo v míře nabuzení našeho organismu, ve kterém jsme schopní se učit, vnímat lidi kolem sebe nebo i svoje vlastní potřeby.
  • Když jsme zahlcení nějakým intenzivním prožitkem, ať už je to strach, vztek nebo něco jiného, dostáváme se nad toto pásmo, do modu boje o přežití.
  • Když jsme naopak extrémně vyčerpaní, nemáme na kontakt s ničím energii.
V obou případech platí pravidlo: Než se pustíme do čehokoliv dalšího, musíme se nejdřív dostat zpátky do zelené.
Podle teorie aktivace se neustále snažíme hledat takovouto zlatou střední cestu. Existuje něco, čemu se v psychologii říká Yerkes-Dodsonův zákon. Podle něj míra nabuzení organismu silně působí na naše výkony. Čím víc je organismus aktivovaný, tím lepší je jeho výkon – jenomže jen do určité míry, dokud nedosáhneme optimálního stavu. Jakmile je aktivace moc, jde výkon zase dolů.
Můžete si to představit třeba u zkoušek. Je užitečné být trochu ve stresu. Nedostali byste ze sebe mnoho, kdybyste usínali a všechno vám bylo jedno. Ale jakmile se dostanete do paniky, zalykáte se a srdce vám buší jako o maratonu, nezbývá tolik kapacity na soustředění.

Když přepnete na plazí mozek a zamrznete

Dnes se výzkumem emoční aktivace organismu zabývá třeba Jim Kepner. Podle něj se při různých stupních nabuzení těla u lidí „zapínají“ různé okruhy nervového systému.
Když jste v extrémních otáčkách, v panice, velmi rozhněvaní a podobně, spouští se systém „útok, nebo útěk“. Jenže přitom můžete klidně být doma, kde vám žádné objektivní nebezpečí nehrozí. Stačí, když vás třeba chytí úzkost nebo velké napětí.
Na druhém konci otáčkoměru je fungování na minimální výdej energie, hibernace, zamrznutí. Udržování základních životních funkcí, jako když plaz šetří energii.
Mimo zelenou nejednáme konstruktivně a nejsme připraveni pro dobrý kontakt s okolím.
Zdá se to být docela přirozené a logické, ale přesto s sebou tohle poznání nese spoustu praktických dopadů. Pro léčbu nemocí duše, ale i pro každodenní situace.

Jak se dostat do zelené

Například lidé s těžkou depresí se často nacházejí v úrovni hibernace. Proto bývá užitečné, aby začali brát antidepresiva – ta je dostanou do dostatečně vysokého stupně aktivace na to, aby mohli mít užitek z terapie. Protože ve stávajícím stavu prostě na mezilidský kontakt nemají energii ani kapacitu, a tak jim nemůže pomoci metoda, která na mezilidském kontaktu stojí a padá. Totéž platí pro lidi v akutní mánii, kteří jsou zase na opačném konci. I oni jsou trochu „mimo sebe“.
Malé děti se přirozeně vrací do zelených otáček, nebo jim k tomu pomohou jejich rodiče. Jako dospělí to musíme zvládat sami. A většinou to není zas taková věda.
  • Když se člověk rozčílí tak, že vidí rudě, pomůže na chvíli se stáhnout z kontaktu a dýchat, nebo si v duchu počítat – aby se vztek neproměnil na něco ničivého.
  • Když jsme ve velké tenzi, přirozeně hledáme tišící a zklidňující aktivity.
  • A když jsme vyčerpaní, jdeme si lehnout nebo si dáme na uši sluchátka a vypneme telefon.
Jenže samozřejmě existují více a méně zdravé způsoby, jak intenzitu svých pocitů regulovat. Do zelené vás může dostat třeba i alkohol nebo drogy. Dost lidí si dá skleničku před veřejným vystoupením nebo jen tak doma, když jsou v moc velkém vnitřním napětí. Takovému člověku je těžké jeho skleničku vzít, pokud současně nemá jiný způsob, jak snížit intenzitu prožitků a dostat se na snesitelnou a funkční úroveň.
Teorie aktivace může být užitečná třeba k tomu, abychom si uvědomili, že mimo zelenou nejednáme konstruktivně a nejsme připraveni pro dobrý kontakt s okolím. Nemá cenu se o něj snažit, dokud se organismus nedostane do optimálnějšího stavu. Proto všichni potřebujeme své prožitky umět konstruktivně regulovat. Lidem, kteří se to nenaučili v dětství, pomůže psychoterapie.
Zajímavé také je, do jaké míry jsou v tomto ohledu prožitky přenositelné na druhé lidi. Od narození jsme nastavení, abychom vnímali pocity druhých lidí – a to tak, že se odráží v našem mozku i v těle. Zklidnit někoho můžete třeba i svým vlastním klidem.

středa 15. března 2017

Jde o víc, než o ubitého plameňáka, jde o CHARAKTER

Tři kluci ve věku šesti až deseti let vtrhli do ZOO v Jihlavě a umlátili zde plameňáka. To je stejně špatná zpráva, jako že Miloš Zeman bude opět kandidovat.

Ti čtyři jedinci se rovnoměrně dělí o jednu velkou porci hnusu vyvolaného jejich jednáním. Všichni jsou potrefeni stejnou megalomanií, že si mohou beztrestně dělat, co chtějí. Kluci jsou nezletilí a nic se jim nemůže stát, Zeman je prezident, tak si může dělat, co chce. Mohou tedy kašlat na všechny předpisy, pravidla, společenské požadavky, rozhodnutí soudu a hlavně na slušnost. Mladí kluci mají ještě šanci na záchranu svých duší, staré voly je však těžké učit tahat.

Co je na tom smutné, ba nejsmutnější, je skutečnost, že tyto postoje jsou vlastní více než polovině tohoto společenství, že jsou dominující „národní charakteristikou“. Co obdivují voliči (nejen čeští, ale jak historie a současnost ukazují, jsou takoví na celém světě) na prolhaných, sprostých a nepoctivých hulvátech? Souhrnně to jsou psychopatické rysy uplatňované při zneužívání dosažené moci. Když se na ně zaměříme, můžeme si objasnit, jak se jim říká a co ve skutečnosti představují.

- Lidovost
, je jedním z nás, chová se přirozeně, má podobné zájmy a záliby. Přeloženo do reálného jazyka: obhroublost až vulgárnost, to čemu se říká machismus, hospodské natřásání nad hospodskými žvásty, postrádá takt, je nevkusný, tutam se ožere jak slíva (a projde mu to! je to pašák!!!). Hrdina z pohádky Sedm jednou ranou zabil.

- Sebevědomí, nepoklonkuje se před autoritami. Ve skutečnosti jen a jen neukázněnost a nespolehlivost nabourávající budoucí důvěru slušných partnerů spoléhajících na patnost daného slova.

- Umí se prosadit
, nenechá si od nikoho poroučet, má svůj názor. Co to je v praxi? Neúcta k pravidlům, neplnění slibů a dohod, podvádění s pocitem mazanosti hodné zlodějíčka třetí kategorie. Fabulace, lhaní a připodělané zapírání, odmítnutí odpovědnosti za vyřčená slova a za spáchané kousky, vytáčení se, svádění viny na jiné a nakonec také obětování beránka. Nenávist k těm, kteří neadorují narcisticky falešně přifouknutý a naleštěný sebeobraz. Pomstychtivost. A když má dojít k otevřené konfrontaci, zbaběle se stáhne.

- Praktický. Prachy zvítězily nad morálkou. Nejde sice střílet do ZOO nosorožce pro jeho roh, ale v tomhle kšeftu klidně pojede, když to bude výnosné. Čína je tak přitažlivá zem...

Všichni tihle psychopati těží ze společenského prostředí, které jim v tomhle chování nejen nebrání, ale jejich rozpínavá sobecká ega toleruje a usnadňuje jim sebeprosazení. Od malička; zkuste napomenout dítě, které v tramvaji rozsévá oblohu chlebíčku po okolí. Matka vás seřve a ještě se jí několik lidí zastane. Zkuste říci prvnímu úředníku, který dosáhl za svou kariéru tak výrazných úspěchů, jako že se Milerův krteček dostal do Pekingu a Livie Klausová do Bratislavy, že se chová jak pastucha! A když už se chová, že by měl dodržovat pravidla a například mít poradce prověřené, dary zdaněné (copak na to asi kamarád ministr financí?) a soudem nařízené omluvy provedené.

Kdyby žili ti tři kluci v přirozeném prostředí před pár tisíci roky, k plameňákům by se nepřiblížili ani na sto metrů, pokud by je nespořádal nějaký chytrý predátor. Arogancí si nakonec vysloužil porážku na Moravském poli také dlouho neporazitelný král železný a zlatý, protože i jeho bývalí spojenci už ho měli dost.

Nechci se vracet někam zpátky do časů, které nebyly o nic lepší, mám ale za to, že je možné vytvořit prostředí, které podobné chování bude nejen odsuzovat, ale konečně také po právu trestat.

V přiloženém odkazu čte v roce 1968 Jan Werich vzkaz Jana Masaryka dalším generacím:
https://www.facebook.com/timko.bs/videos/389586937735032/?hc_ref=NEWSFEED . Je stále živý. Nezabila ho diktatura, reálný socialismus a neměl by ho zabít ani žádný hulvát dnes. Není možné beztrestně ubližovat těm, kteří se nemohou přiměřeně bránit. Není možné ve jménu vlastní velkoleposti ohýbat morální pravidla; nebo je, a ta cesta vede do pekel. Nabubřelé požadavky spojené s ohlášením kandidatury by měly varovat všechny, kdo mají v hlavě mozek.


Radkin Honzák

ZDROJ: http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=28966

pondělí 13. března 2017

14 kroků k pochopení toho, proč nemáte ZDRAVÝ VZTAH



1. KROK - Zdravý vztah je založen na volnosti a rovnosti. Bratrství vynechávám, stejně jako velkou francouzskou revoluci. Ovšem dočtete-li tenhle článek, revoluce se stejně odehraje. Uvnitř vás. Volnost je právo vyjadřovat svobodně své potřeby a touhy, rovnost zase znamená, že každý člověk je ve vztahu sám za sebe a to je možné, jen když je ve vztahu sám se sebou. Když slouží sobě, nikoliv druhému.

2. KROK - Jako dětem, se nám tohle líbilo. Do doby než jsme zjistili, že tu nejsme pro to, abychom byli šťastní, ale proto, abychom dělali, co se po nás chce. Takovéto zrazení lásky ze strany rodiče v nás, coby dítěti, nutně vyvolává velkou zlost, ale my nemáme možnost ji ventilovat. Potlačovaná zlost zmrazí lásku dítěte a změní ji v nenávist. A tak si ji přenášíme do vztahů v naší dospělosti.

3. KROK - Téměř všechny vztahy začínají tím, že lidé jsou k sobě přitahováni pozitivními pocity a radostí. Takovéto emoce se bohužel jen výjimečně s postupem času mezi oběma partnery rozvíjejí a posilují. Radost opadne, pozitivní city se změní v negativní a mezi oběma partnery vzniknou spory. Protože se necítí svobodní a rovnocenní. Mají pocit nenaplnění a spoutání. Zmíněná potlačovaná zlost se tu projevuje nejen psychicky, ale i fyzicky a vztah ztrácí jakýkoliv pevný základ.

4. KROK - Následuje rozchod nebo pokus obnovit vztah v poradně či poradenstvím. I když je jejich smyslem pomoci lidem vztah udržet a posílit jej, výsledkem poradenství bývá často ještě větší neuróza. Ani sebevětší snaha totiž nedokáže člověka přimět, aby byl láskyplnější a příjemnější, když je plný zlosti a nenávisti. Láska je vlastnost bytí - schopnost se jeden druhému otevřít - nikoliv konat láskyplné činy (to dělají romantické pohádky, ne reálný život).

5. KROK - Člověk může získat za svou snahu odměnu, ale lásku není odměna. A nelze si ji zasloužit. Je vzrušením a radostí, co plyne mezi dvěma lidmi, když se podvolí vzájemné přitažlivosti. Vše milostné začíná odevzdáním se. A proto jejich rozpad zapříčiní to, že vaše odevzdanost vůči druhému byla něčím podmíněna. Něčím nepřiznaným si. Jedna věc je mít plná ústa "bezpodmínečné" lásky a druhá věc je, žít ji doopravdy. A jelikož ta vaše byla něčím podmíněná, nebyla úplná. Odevzdávali jste se jen tomu druhému, ale nikoliv vlastnímu já.

6. KROK - Tím podmíněním je naplňování potřeb toho druhého v domnění, že to bude stejné jako kdysi v dětství = nevědomě stále opakujete stejný vzor = být hodným. Být hoden pozornosti za to, co dělám, ne za to jakým jsem. To jest nesdílení vašeho vlastního já s druhým. Určitá část vašeho já je druhému utajována z pocitů viny, hanby či strachu. Skrývání vaší zlosti či nenávisti nahlodává váš vztah, jak jím proniká. Někdy pomalu, někdy jako raketa. Je to jako rakovina, to co si schováváte v domnění, aby to někomu neublížilo. Ne neublíží, jen zabije.

7. KROK - A my se tak usilovně snažíme něco změnit, protože vnímáme své pocity viny, zahanbení či strachu. Většinou se hluboce stydíme za svou sexualitu a cítíme se z ní provinile. Žena mívá zlost na otce, kterého milovala a děsilo ji, že jakýkoliv projev zlosti by ji mohl připravit o jeho lásku. Není pak následně schopná se odevzdat ani jednomu muži svobodně a naplno. Nemůže proto ovládat sama sebe. Její ego, její osobnost byla neúplná a ona se to snažila kompenzovat snahou druhým sloužit a milovat je. To ji přeneslo jen další zneužívání. O něj samozřejmě nestála, protože si nic podobného nezasloužila. Ale protože je jako dítě a je stále závislá na vztahu s otcem - stala se pro něj a další muže v jejím životě ventilem jejich osobní zášti, zloby a zoufalství, což jsou jejich pocity ze zážitku z jejich dětství. A je nepsané pravidlo, že takto zneužitý člověk, později sám zneužívá druhé, pomocí své sexuality a vybíjí si na nich svou zlost a nenávist. A říkáme tomu, láska.

8. KROK - U mužů je to stejně, jen vyměňte rodiče. A tak, pokud dospělý člověk hledá splnění svého snu o naplněném bytí a štěstí u někoho jiného, zrazuje sám sebe a taky jakéhokoliv budoucího partnera. Proto je nevěra jasným příkladem zrady sebe sama a ponížení svých ideálů, nikoliv partnerových. Pokud jsem schopen prožívat v sobě radost a štěstí plynoucí z mého vnitřního a bytostného spojení se svým tělem, nemůže mne nikdo klamat a zneužívat. Tedy může to samozřejmě udělat, ale jelikož jsem na tomto nezávislým, nemůže mi tím tolik ublížit, jak si představoval. A proto jsou s tímto přístupem všechny vaše vztahy pozitivní, i když jejich hodnocení zvenčí tak nemusí vypadat.

9. KROK - Lidé, kteří se mají rádi a váží si sami sebe, nejsou osamělí, i když bydlí v Antarktidě. Ostatní k nim přitahuje jejich energie a dobré "vibrace", které z nich září. Mají úctu sami k sobě a vzbuzují přirozený respekt. Neznamená to, že nemohou prožívat pocity ukřivděnosti, ublíženosti, strachu či bolesti. Ničemu takovému se totiž člověk nikdy nevyhne, Ale nesetrvají v situaci, která jim nějakým způsobem uškodí.

10. KROK - Vybudovat správné ego znamená obětovat se mu. Radost ani štěstí se neprodává. A ani nezískává mučením těla ve fitku ani éterickým tancem po pláži. Odevzdání se vlastnímu tělu a tedy i já, je značně bolestivý proces. Protože v těle je ukrytá veškerá prožitá bolest. A ti, kdo v dětství ztratili lásku, mají strach z rozpadu vztahů. Někdy si sami sobě tvrdí, že je lepší mít špatný než žádný vztah. Děsí je pomyšlení, že by zůstali sami. A tahle představa v nich budí pocity, jaké prožívali v dětství. To, když bylo přerušeno jejich spojení s rodinou. A navíc, to ještě znamená, že by se teď bez kontaktu s druhými, museli spojit se svým já. S tím, co jim jediné skutečně zbylo. A pokud je toto hodně slabé a nejistí, je to strastiplná cesta.

11. KROK - A tato nejistota jeho já mu znemožní žít s sám a taktéž mu brání v prožívání dobrého vztahu s kýmkoliv jiným. Umožní mu jen ventilovat se nevhodným způsobem, na pohlaví nezáleží. Na tom, koho tím zničí, taky ne. Potřeba spojení je u něj obrovská, protože jen ono mu umožní uniknout té příšerné emocionální bolesti. Která se však každým dotykem těla opět vrací neodžita zpět. Tyto situace končí fyzickým zneužíváním, protože je to pro některé lidi snesitelnější než jejich emocionální bolest pramenící z jejich vlastního odmítnutí a následné možné samoty.

12. KROK - Nemá cenu hledat někoho, kdo by dokázal obnovit vaši blaženost, nevinnost a svobodu vašeho dětství. To už bylo. Je to dávná minulost. Je třeba posilovat vlastní já. Nyní. Dodávat tělu energii a umět vyjádřit svou lásku i zlost. Onu zlost, kterou jsem jako dítě cítil vůči rodičům a nedala se tehdy vyjádřit, musí pryč. Jinak se opět potlačím, potlačím svou energii, své tělo. A proto skoro všichni žijí v napětí. A tak já nenávidím hluboce všechny kolem, hlavně partnera, hlavně pokud je on bez napětí a šťastný. Jak může být kurva šťastný, když já nejsem? Toto napětí narušuje pocit integrity vašeho já a oslabuje schopnost prosazovat vaše potřeby a touhy. Bez ega, bez radosti sdílené s milujícím člověkem ( např. v sexualitě) se stáváte obětí, jejímž cílem je pouhé přežití, nikoliv radost. A znám lidi, co byli ochotni raději 50 let přežívat než cokoliv změnit.

13. KROK - Pokud tedy např. žena potlačuje zlost na svého otce, který "zradil" její lásku, přenáší ji taktéž na všechny muže. Její potlačována zlost se zprvu projevuje nenápadně, avšak systematicky ničí vztah. Totéž platí o mužích, kteří potlačovali zlost na svou matku. Oni pak v každé ženě vidí sice svůdnou, ale kastrující matku. Tu, jenž potlačuje jejich mužství. Dokud muž či žena nevyjádří svou zlost, nemůže být sám sebou. Mužem či ženou. Uvolněný a vyrovnaný člověk. Takový totiž svého partnera z ničeho neobviňuje. Např., z toho, že ho jejich vztah nenaplňuje, protože si uvědomuje, v případě takového jednání, že příčinou je jeho vlastní pocit nenaplnění. Obviňování partnera je vždy zrazením lásky, kterou dáváme druhému. Milostný vztah totiž funguje jen tehdy, když do něj člověk vnáší a chce vnášet radost. Což vyžaduje zbavit se pocitů viny a být schopen vyjadřovat emoce přímo a vhodným způsobem.

14. KROK - Ale k tomu je třeba hluboce poznat sám sebe. Zdravý vztah se řekne anglicky - healthy relationship. Což v hlubším překladu znamená “hledání spojitostí”. Kontextu. Spojení, a ne rozdělení. Pokud tedy budete jen odmítat to, co vás může spojovat, zbude vám nakonec jen to, co vás bude rozdělovat. Volba je na vás. A pozor, když chcete jít v životě k něčemu, co vás přesahuje, co je to tajemné, tajuplné a nedefinovatelné, má to jen jednu malou, ale přeci jen podmínku. Musíte nejprve umět definovat sebe sama. Obráceně to tiž nejde. Nemůžete milovat, když jste plní zlosti stejně jako nemůžete splynout s Bohem, když ani vy ani Bůh nevíte, kdo s ním chce splývat. A proto máme vztahy. Aby nám pomáhaly definovat to, co je nedefinovatelné. Překročit sebe sama. Překročit. Ne zabít nebo pokořit. Překročit. To jest posunout se jen o jeden jediný krok dál.

MZZ

sobota 14. ledna 2017

PSYCHOPATI TEST

Staří Hebrejci dávají lidem do oblasti ramen sídlo dvou energetických sfér, tzv. sefirot. Jedna z nich je umístěna oblasti pravého ramene a představuje pojmy spravedlnost, váhy, soud jedním slovem MOC (Gevurah). Asi i proto se odjakživa jako symbol moci používal meč. A jeho protikladem, levým ramenem byla boží milost neboli LÁSKA (Chesed). Ta byla vždy štítem proti všemu. Proti moci psychopatů je láska bezmocná. Každým štítem může jednou proniknout meč. A tohle je právě tato situace. To by se měl uvědomit každý, kdo se buď do psychopata zamiluje a nebo s psychopatem pracuje.

Abyste nebyly bezmocní i vy je tu test PCL-R, který se běžně využívá pro diagnostikování psychopatie. Autorem testu PCL-R je Dr.Robert D. Hare, renomovaný badatel v oboru kriminální psychologie. Pozn. Toto je verze testu z Hare Psychopathy Checklist - From Wikipedia, the free encyclopedia - This page was last modified on 18 March 2011 at 10:23


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 UPOZORNĚNÍ: Pokud se pokusíte tento test sami vyhodnotit a vyjde vám u někoho 25 bodů a více, neznamená to ještě, že je dotyčný deprivant/psychopat. Je to však pravděpodobné. Diagnozu může stanovit jen psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu. Není trestné být psychopat. Psychopati jsou plně příčetní, za své činy nesou vinu v plném rozsahu - pokud však něco provedou. Oni si to dovolí pokaždé, když ucítí příležitost a slabou (neinformovanou) kořist. Psychopat vždy bezpečně pozná, kdo je jeho kořist a kde jsou její slabiny. To, že vám u někoho vyjde tak vysoké skóre, že to s největší pravděpodobností psychopatie bude, ještě neznamená, že daný jedinec bude a má být nějak potrestán, zavřen do blázince nebo do vězení. Test vám pouze napoví, zda a NAKOLIK JE NEBEZPEČNÉ s takovým člověkem mít jakékoliv dohody, spolupráci, partnerství, pořizování dětí etc. etc. Pokud se totiž zapletete se skutečným psychopatem/deprivantem, nikdy se nezbavíte tendence psychopata zasahovat vám do života. I když utečete, můžete se dočkat nekonečných nepříjemností včetně různých anonymních udání, obvinění, trestních oznámení, dokonce jsou běžnou praxí new age dneška i temná magie a prokletí. Dá se očekávat, že čím více bodů v testu někdo nasbírá, tím těžší to s ním budete mít. Sám jsem několik let udržoval vztah s někým, kdo nasbíral 30 bodů. Vím, o čem se tu píše.

1. Diagnozu stanoví pouze psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu.

2. Není trestné být psychopatem.

3. Lze říct, že psychopatem je ten, KDO SE JAKO PSYCHOPAT CHOVÁ - psychopatie je chování. Je to parazitní životní strategie. Podle jejich činů je poznáte. Jen podle jejich činů jim také náleží trest. Ne proto, co jsou, ale VÝHRADNĚ za to, JAK SE CHOVAJÍ.

4. Za své činy nesou 100% odpovědnost. Jsou plně příčetní. Netrpí bludy. Nejsou schizofrenní. Jsou-li souzeni, soudy jim přiznávají vinu v plném rozsahu.

5. Nemění se.


Psychopatie je, bohužel, parazitní životní strategie: "sport" těch, kteří považují agresivitu za sílu a slušnost za slabost. Buďte schopni psychopatii rozeznat, když se s ní setkáte. Nikdy toto chování netolerujte. Nikdy u nikoho toto chování nekryjte ani neomlouvejte. Nikdy nedávejte druhou šanci. Odejděte !!!

Nejnebezpečnější psychopati (nekriminální psychopati, ti kteří jsou nejlépe mezi lidmi schováni) mohou být někdy hmotně i sexuálně zcela asketičtí. Jsou vzory všech ctností. Tedy právě tady mohou být schováni i oni sami před sebou. Viz. další text o tom, čemu takový člověk vlastně věří.

Selhaly dosud veškeré snahy naučit je cítit s ostatními. Zato se přišlo na to, že psychopati s oblibou odkoukávají psychoterapeutické postupy a metody, aby je později mohli aplikovat ke zkáze svých obětí. Pravda je taková, že věda neumí zařídit, aby by se v psychopatovi probudilo SVĚDOMÍ. Aby začal zodpovědně spolupracovat s ostatními a respektoval a ctil jejich práva a city. Psychopat svědomí nemá, nebude mít. Bude litovat pouze sám sebe - pokud mu triky neprochází. Tedy není to jen o sobecké sebelítosti, je to o sebelítosti pro zlý důvod. Psychopat říká: "Lituji, že mi zločin nevyšel." Chcete ho snad utěšovat? Ideální materiál pro pomoc psychopatovi? MODLETE se za něj. Jinak nic. Více zde: http://elyna.wz.cz/jak_pomoci.htm


T E S T

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Faktor 1: Agresivní narcismus


1. Nápadné kouzlo, výmluvnost a povrchní šarm - Psychopati si často takzvaně "nasazují masku", která je příjemná a oblíbená. Psychopat například ochotně dělá dobré skutky, aby si získal náklonnost své oběti. Odhalíte je snadno. Práce jim smrdí. Nesmí to zase být moc namáhavá práce, to se zase pokoušejí šidít, což jim v mnoha případech lhaní a výmluv prochází a vy se pokoušíte jejich práci udělat sami, kvůli velkému soucitu s nimi. Oni sami jej nikdy neměli a nemají. Většinou proto, že jako děti či mladiství zažili přísné rodičovské tresty či sexuální zneužití, kdy jim nikdo nepřišel na pomoc, kdy s nimi soucit nikdo neměl. A proto jej zavrhnou ze svého života, nicméně jej všude vehementně propagují. A jako jediný formát přežití, přijmou usilovat o co největší moc.

2. Grandiózní sebehodnocení - Vědomé prožívání vlastní sociální pozice i postup měření toho, jak jedinec chápe sama sebe. Sebepřeceňování je velmi často nepřímo úměrné inteligenci. Psychopat je často člověk s vysokoškolským vzděláním. A přesto nebo právě proto se bojí racia, protože dobře tuší, že tam by mohl být odhalen. Nabádá ostatní, aby věřili svému srdci a svým pocitům, a zároveň si získává sympatie svých objektů zájmu a tím si pojišťuje, že mu bude věřeno proto, že ho „lidé mají rádi“. Na tomto sebeobrazu mu velmi záleží. Na potvrzení svých dobráckých úmyslů často přichází s citacemi či příběhy o kladných hrdinech, přičemž všem posluchačům musí být zcela jasné, že on je minimálně stejně dokonalý, jako onen kladný hrdina. V případě, že s příběhem přijde někdo jiný, nezapomene přijít se svojí trochou do mlýna, přidat nějakou tu pochvalou a upozornit tak na sebe. Účel je tentýž. Nikdo nesmí zůstat na pochybách o jeho ušlechtilých motivacích. 

3. Patologické lhaní - Mluvíme-li o patologickém lháři neboli mýtomanovi, jde o člověka, který lže, aniž by z toho měl nějaký hmatatelný užitek. Dokonce lže i ve chvílích, kdy by pro něj jednoznačně bylo jednodušší a výhodnější říct pravdu. Je závislý na smyšleném světě a nepravdivých informacích. Prožívá naprostou frustraci, když je nucen mluvit pravdu a popisovat skutečnou realitu. Jen si představte, jak musí vypadat mozek patologického lháře po několika letech jeho dobrodružného života. Kolik detailních informací navíc musí zachytit. V jakém neustálém stresu musí být, když si s někým povídá, aby se nedostal do slepé uličky. Možná řeknete: Tak ať začne mluvit pravdu. Ale patologickému lháři stojí tyhle stresové situace za to. Zvykne si a užívá si, že má svůj svět a dokáže postavit a rozbít světy ostatním. Díky neustálému stresu a tlaku na mozek musí buď používat alkohol, drogy a nebo meditační cvičení, aby účinky svých lží dokázal aspoň přijatelně otupit, tedy mohl se vymlouvat na to, že si je nepamatuje. Základní příznak většiny mýtomanů je totiž schopnost odhadnout, co ten druhý chce slyšet, a říct to nejen v pravý čas, ale také to říct se správnou mimikou a tónem hlasu. Takže jak chcete vlastně patologickému lháři pomoci? Patologický lhář, který trpí touto diagnózou více než dva roky, následně nedokáže rozeznat příběhy a historky, které se skutečně staly, od těch, které si vymyslel. 

4. Manipulativní a podvádějící - Manipulativní jednání je projevem člověka, který si není jistý sám sebou, který necítí pevnou půdu pod nohama, má problém být pružný a pokorný. A chce se za každou cenu dosáhnout svého, je zaslepený v postoji k určité situaci, zcela se uzavře všem argumentům, které vyjadřují odlišný názor od jeho. Vnímá odlišné názory a postoje jako ohrožení, jako útok na sebe… protože se cítí nedostatečně, začne manipulovat …. manipulace může někdy zdánlivě vypadat jako projev lásky, jindy může jít o zřetelnou agresi, vyhrožování… cílem je dosáhnout prostě svého svého.

Manipulátor nechce podávat jasné a srozumitelné myšlenky, protože pro manipulaci je výhodnější používat jakousi „mlhu“, pomocí které lze kdykoliv kohokoliv tlačit do pozice „ty moje myšlenky nechápeš“. S tím bývá často spojeno jakési „skromné povznesení se nad věc“, kterým manipulátor dává skrytě najevo, že má převahu, že jeho myšlenky zůstávají u některých lidí nepochopené, dává najevo, že to přece není jeho vina.


Manipulátor nemůže a nechce odpovídat na přímé otázky přímými odpověďmi, protože to mu ubírá prostor pro manipulaci a byl by nucen říct konkrétní věci, které by mohly projevit rozporuplnost jeho sdělení. Manipulátor totiž používá sdělení účelově a není pro něj důležité, co říká,ale jakého výsledku dosáhne, tudíž tvrdí to, co se mu právě hodí, ale nikdo nesmí poznat, že jsou v tom rozpory, proto na přímé otázky neodpovídá.

V diskusi s manipulátorem zjistíte, že manipulátor od některých témat zběhne a přesměruje vaší pozornost nenápadně na téma zcela jiné. Otázky nechá nezodpovězené a pokud se k nim chcete vracet, označí je jako nedůležité a vyzve k diskusi na jim nově nastolené téma, „které je přece mnohem důležitější“.

Manipulátor vám podsune nějakou myšlenku, která se vás osobně týká, a když pátráte po tom, proč vám ji sděluje, začne vám vysvětlovat, že pouze reaguje na vaše postoje, že to, co vám říká, není z jeho hlavy, ale jen reakce na to, co jste sdělili. Typickým sdělením manipulátora je to, že on jen odráží vaše pocity a sdělení, a to, co na něm vidíte negativního, je vlastně váš problém (ona myšlenka zrcadlení také pochází ze starého Řecka, v mnoha směrech je pravdivá a užitečná, ale manipulátor ji využívá účelově a vždy ve svůj prospěch).

Manipulátor používá vyšší autority jako je „Bůh“, „veřejné mínění“, „všeobecně známá pravda“ apod., aby dal přesvědčivost svým myšlenkám. Svoje myšlenky prezentuje jako objektivní fakta a diví se, nebo se blahosklonně usmívá tomu, že to prostě jen nechápete. 

5. Nepřítomnost výčitek svědomí nebo pocitů viny - Když opravdu zapátráte, zjistíte, že za většinou našich neúspěchů, nespokojeností, nezdarů, finančních omezení, vztahových i zdravotních problémů, stojí pocit viny. Takový jedinec si pak uvědomí, že je ve svém životě stále něčím a někým omezován a je obklopen z valné části negativními lidmi. Psychopaty. Lidmi, kteří ho obviňují, ať udělá cokoliv, vylívají si na něm zlost, limitují ho svým strachem anebo v něm strach spouští. Přesto je naše touha zavděčit se i tomu největšímu škodiči velice silná. My s nimi totiž máme to, co oni s námi ani mít nemohou. Slitování. Psychopat může používat i různé metody zaměřené na destrukci osobnosti manipulované osoby. Například cílové osobě či osobám nenápadně mění důvěrně známé prostředí tak, aby se v něm neorientovala a cítila nesvá. Když potřebuje, upozorňuje na své zásluhy a zároveň snižuje sebevědomí oběti. Neváhá věnovat dar velké ceny nebo půjčit peníze apod., protože si tím svou oběť morálně zavazuje. V manželství se manipulátor běžně dopouští citového vydírání. Snaží se vzbudit silné emoce (strach, pocit viny). Dokáže zcela rozvrátit rodinu. Psychopati jsou bez svědomí. Trvale a nenapravitelně. Neomlouvají se a nikdy nenapravují škody. Pokud něco naprosto pokazili, nejprve se (uraženě) stáhnou a následně se pokusí z celé situace vylhat. Že za to mohly okolnosti a kdokoliv jiný, jen ne oni. Tam, kde by zdravého člověka fackovala hanba, tam je psychopat povznesen, stále lehce nad věcí. Bezostyšně konstruuje minulost dle vlastní fantazie. A ve svůj prospěch. 

6. Povrchnost, mělkost (oploštěný afekt) - Povrchní lidé se zabývají sami sebou, ostatní je nezajímají (jsou sobci), nemají hlubší zájmy, uspokojují je např. peníze místo toho co by za ně mohli zažít. Povrchní lidé nejdou do hloubky problému, rádi mluví a neradi poslouchají druhé (naslouchají druhým). neustále sice vytvářejí dojem, že jim jde o podstatu věci, ale to dělají právě proto, aby si nikdo nevšiml jejich povrchnosti. Když mají vést cokoliv jsou ve stresu jelikož mají potřebu před ostatními utajit, že vlastně vůbec netuší jak a proč dále. Jejich chování, vztah k lidem jako k věcem (pozor, takto to oni nikdy nenazvou) a dělením lidí na silné a slabochy vede k tomu, že jejich vztahy nemají dlouhého trvání nebo naopak si vydržují vedle sebe řadu “kamarádů”, kteří plní jejich přání. Rytíři bílých koní. Lidi jsou pro ně užiteční, pokud něco potřebují, pokud ne, pak jsou bezcenní. 

7. Necitlivý/nedostatek empatie - Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kteroukoliv věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. To tady zcela určitě nehrozí. 

8. Neschopen přijímat odpovědnost za vlastní činy - Psychopati se nedokážou vcítit do pocitů normálních lidí. Psychopat nikdy nepřizná, že udělal chybu, nikdy neuzná, že neměl pravdu nebo že se zmýlil. Vždy své chování maskuje pod nějaké jiné motivy, které se zdají být dobré a ušlechtilé. Využívá vaší sympatie k tomu, aby vám zabránil racionálně rozebrat jeho chování.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Faktor 2: Společensky deviovaný (devastující) životní styl


9. Potřeba vzrušení a/nebo sklon k nudě - Jeho život probíhá jako válka a pohyb ode zdi ke zdi. Buď deprese nebo maniakální a extrémně výkonná fáze.Buď se šílené nudí a nutí druhé k akci nebo naopak k tomu, aby ostatní fanaticky následovali jeho “cestu”. 

10. Parazitický životní styl - Narcismus - pro narcistickou osobnost (psychopat je narcistní) je vždy reálná jen ta skutečnost, která odpovídá jejím přáním, jejímu myšlení a jejím pocitům. Věří čemukoliv, o čem prohlásí, že to pravda je. Je schopen popírat i zcela zjevnou skutečnost. I tváří v tvář faktům je schopen tvrdit, že neexistují. Psychopati často na ostatních parazitují a žijí na úkor jiných lidí. A to těch, kterým vnutí svůj obraz světa. 

11. Špatná sebekontrola - Ne, nejsou šílení, jde o to, že vždy jde o poruchu vztahu k druhým lidem a z ní vznikající pokřivené vnímání reality. Narcistický člověk dojít snadno k přesvědčení o své neomylnosti a dokonalosti. A dokonalost či aspoň pokusy o ní je nutí k maximálnímu pracovnímu tempu, mají na sebe, ale jelikož neumí prožít sami v sobě svou vinu, projektují do druhých a obviňují všechny za to, že dělají svět nedokonalým místem. Každý, kdo narušuje tento jejich obraz dokonalého bytí v jakékoliv oblasti (např. odkrýváním jejich motivů) je nepřítel, proti němuž obrací svou agresi. 

12. Nedostatek realistických, dlouhodobých cílů - Psychopati mívají nerealistické dlouhodobé cíle. Buď nemají vůbec žádné, nebo jsou nedosažitelné a vycházejí z toho, že psychopat sám sebe vidí jako mnohem schopnějšího, chytřejšího a mocnějšího, než ve skutečnosti je. A jelikož je sám rád v roli oběti, které se díky tomu může vymlouvat na všechny možné i nemožné excesy, jenž mu přišli do cesty a on je překonal, je zde vidět i další detail, často jsou psychopaté pyšní i na to, že nic nedokončili. To proto, že při tom mají možnost pomluvit a agresivně verbálně napadnout všechny kolem. 

13. Impulsivita - V okamžiku agrese ztrácejí jakákoliv pravidla etiky a etikety. jsou schopni pro silné pocity vzrušení, jenž v nich agrese vyvolává, ji vyvolávat a to neustále i ve svém okolí, aby se tzv. “něco dělo”. nemusí být vždy sami aktivní agresoři, i když i to je časté, ale jsou spouštěčem sociálních rozepří. baví se klidně nad rodinnou rvačkou, kterou vyvolali. Nenápadně a tak, aby nemohli být odpovědni za její rozpoutání. Okamžitě po jejím skončení se zpravidla přihlásí za její odpovědnost, což přítomní zavrhnou a tím z nich sejmou případný pocit viny. Já nic, já muzikant. Vede je to často k tomu, že jsou z nich výborní energetičtí upíři. Impulzivita je u nich neustálá potřeba podnětů zvenku. Ponecháte-li je o samotě, doslova "lezou po zdi". To pak mají časté migrény. Nudí se. Jako by žili v neustálém nedostatku zajímavých podnětů a měli snížený práh bolesti. Například podněty, které u ostatních lidí vyvolávají poplachovou, obrannou a únikovou reakci, u psychopatů vyvolávají spíše orientačně-pátrací reakci a zájem. Jako by jim bylo jedno, co cítí, ale hlavně, aby to bylo hodně silné. Důležité je pro ně slovo intenzita.

14. Nezodpovědnost - Je zajímavé, jak často u nich vedou tzv. nicknemaes neboli přezdívky. za ně se toho totiž dá mnoho schovat. Používají je jako svou značku. Jelikož nejsou schopni přijmout odpovědnost nejsou schopni ani vystupovat pod svým vlastním jménem. Naprostá neschopnost zříci se okamžitého potěšení ve prospěch vzdálenějších cílů. Psychopat neplní závazky, sliby, dané slovo opakovaně. Psychopat domů dorazí třeba až následující den. jde se v opilosti vyspat s několika cizími lidmi namísto toho,a by se pokusil jít s partnerem domů. Není na něj spoleh. Je vždy nad věcí. Neomluví se. Nemá potřebu své selhání nějak odčinit. Obviní kohokoliv. Přenese odpovědnost za to, co se stalo, na někoho jiného. Řekne komukoliv, že je to jeho chyba. Jelikož neumí přijmout a prožívat pocit viny.

15. Kriminalita v dětství či v průběhu dospívání - Velmi špatně se prokazuje. Občas v záchvatu sebestřednosti prozradí své předchozí excesy, ale jen když mají pocit, že jim naslouchá spřízněná duše, před kterou se mohou blýsknout. 

16. Problémové chování v dětství či v průběhu dospívání - Často začínají sexuální život kolem 13 roku života, tedy kdy ještě nemají jakékoliv představy o jejím úspěšném zařazení do své osobnosti. jejich prožívání i této oblasti je mělké a nejsou schopni jít do hloubky. Proto často podléhají nebo tvoří násilí - nebezpečné praktiky včetně bondáže až se objevuje i krev, sadomasochismus. 

17. Zrušení podmínečného propuštění - Těžko ověřitelné. Ale hledejte máte-li podezření.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Zvláštnosti, jenž nekorelují ani s jedním faktorem


18. Promiskuitní sexuální chování - Sexualita je pro něj pouze nástrojem moci. Vždy se nejprve pokouší udělat vše podle vašich představa, aby zjistil vaše preference. Pak se je i proti svému přesvědčení, pokouší několikrát po sobě hojně aplikovat, aby si vás citově zavázal a následně se začne zabývat tím, že do sexuality přináší to svoje a jakmile není sexualita řízena jím a jeho potřebami, pak není ochoten k sexuálnímu kontaktu vůbec. Je schopen bez výčitek partnera podvést a to i opakovaně, jelikož nemá výčitky a jde mu o jeho uspokojení. To si většinou nepřizná a maskuje svůj zájem o sexualitu často jinými praktikami, které odkazují na tzv. pozitivní a duchovní rozměr: např. tantra. Psychopat vykazuje i v sexuálním chování nepřítomnost výčitek svědomí a také zcela povrchní cítění a citové prožívání. Nerespektuje city lidí kolem sebe (nerespektuje ani jejich práva). Jeho sexuální bezcitnost vede ke krutostem - velmi se vyžívá, když může svého partnera opustit tím, že jej podvede s někým, koho jednoduše svede a opustí. Následně se pak nechá hýčkat dalším úplně jiným objektem, který mu poskytne pozornost. Počet sexuálních partnerů je celkem vysoký. Všímejte si, když mluví o svých vztazích, co byly. Dívejte se na to, jak potkává bývalé známe a k čemu se u nich hlásí (spali jsme spolu jen dvakrát, to ani nebyl vztah, atp.). Pochopíte, že lže a vymýšlí si, protože byste ze skutečných počtů jeho partnerů brzy pochopili, že mu vlastně ani na jednom z nich příliš nezáleželo. Stářím mu sexualita dojde jako manipulující efekt a tak se vůči stáří a stárnutí často staví velmi nepříznivě. 

19. Mnoho krátkodobých manželských vztahů - Pokud má v historii několik velmi krátkých manželství, pravděpodobnost, že jde o psychopatickou osobnost vzrůstá. 

20. Kriminální všestrannost (Univerzální kriminální chování) - Hledejte historii kriminální minulosti v mládí. Mnoho psychopatů vykazuje patologické chování v časném mládí. Pokud tam kriminální minulost je, prozkoumejte, jak moc je různorodá. Psychopatům mnoho věcí projde, ale občas je přece jen někdo přistihne. Schopnost flexibility při páchání zločinu je dobrým indikátorem. 

21. Druhotně získané dovednosti sociopatického/sociologického podmiňování* - Nově přibyl bod č.21 "Acquired behavioural sociopathy/sociological conditioning". Tento bod znamená, že daná osoba se spoléhá na sociologické dovednosti a triky, aby klamala. Jinými slovy: Zneužívá vědu i terapii k dosažení svého cíle.

V Y H O D N O C E N Í

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Tyto položky zjišťují citové, interpersonální a behaviorální rysy. Každá z položek je hodnocena od nuly do dvou. Celková suma bodů pak stanoví rozsah psychopatie dané osoby: 
Otázek je tedy celkem 21. 
Pokud je znak nepřítomen, skóre za položku je 0. 
Pokud je znak pravděpodobně přítomen, skóre 1. 
Pokud je znak zcela jistě přítomen, skóre 2 
Výsledek celkem 30 bodů (v USA) nebo celkem 25 bodů (ve Velké Británii) znamená s vysokou pravděpodobností odhaleného psychopata.

Malé shrnutí na závěr:

1. Psychopat necítí vinu. 
2. Psychopat neslyší na morální apely. 
3. Psychopat se nemění. 

Z toho plyne: 

1. S psychopatem nevyjednávejte o jeho vině. 
2. Odkažte psychopata do mezí zákona. 
3. Nesnažte se ho změnit. Nemůžete-li odolat touze změnit psychopata, modlete se za něj. 

Neočekávejte spolupráci ze strany psychopata - toto jsou doslova pakty s ďáblem, které se vymstí vám (nikoliv jemu). Pokud sám psychopat spolupráci nabízí, dělá to pragmaticky proto, aby vás dříve či později využil. Očekávejte tyranii, neočekávejte slitování.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 “Přibližně čtvrtina lidí s antisociální poruchou osobnosti jsou psychopati v úzkém anglosaském slova smyslu. Existuji dva druhy psychopatů Úspěšní a neúspěšní. Ti neúspěšní sedí v kriminálech, ti úspěšní sedí v čele správních rad.” - MUDr. František Koukolík, DrSc.

Z D R O J E

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 

úterý 22. listopadu 2016

Evoluce zlomeniny duše

Většina z nás nemá příliš velkou představu a o problémech a hloubce či závažnosti problém, které sužují lidi naší společnosti. Nemáme ani potuchy o tom,jak lidé prožívají své deprese, úzkosti, stavy nejistoty a jak moc při tom trpí nedostatkem lásky a radosti v životě. Jejich společným jmenovatelem je při tom jedno prosté slovo. Stres. Nejprve definujme, analyzujme.

Stres (angl. stress = napětí, namáhání, tlak) je funkční stav živého organismu, kdy je tento organismus vystaven mimořádným podmínkám (stresorům), a jeho následné obranné reakce, které mají za cíl zachování rovnováhy a zabránit poškození nebo smrti organismu. Následující dělení zavedl roku 1975 Hans Selye:
▬ Eustres – pozitivní zátěž, která v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším anebo lepším výkonům.
▬ Distres – nadměrná zátěž, která může jedince poškodit a vyvolat onemocnění či dokonce smrt.

Pokud tedy působení stresu trvá příliš dlouho nebo přesáhne určitou mez (distres), může vést k rozhodnutím, jejichž důsledkem je úzkostné (únik) nebo depresivní (ústup) chování. Z výše popsaného však vyplývá, že stresová reakce vede k aktivaci mechanismů, které umožňují krátkodobě podávat vysoké výkony v případě nebezpečí. Jenže, co v případě, když je nebezpečí jen naší vnitřní představou a nikoliv bojem o přežití, jak tomu bývá v přírodě? Stejná reakce se tak spouští i v případě, kdy je organismus vystaven psychickým tlakům, které nejsou skutečnou hrozbou pro naši fyzickou existenci. Ideálním zrcadlem, který vám do života přináší nejvíce stresů je váš partner, rodiče i děti. To, co bylo před 100 lety motorem rozvoje lidí se nyní pomalu, ale jistě stává jeho největší brzdou. Právě ve spojení s nadměrným stresem.

Způsob našeho života často vede k tomu, že náš organismus nemůže na stres reagovat bojem nebo útěkem. Pokud tedy není schopen psychický tlak z různých důvodů zvládnout, přechází do stadia distresu, kdy původně užitečné obranné mechanismy začnou tělu škodit. Dlouhodobé psychické problémy právě tímto mechanismem vyvolávají různé zdravotní obtíže. Příznaky, které nám ukazují nadměrné působení stresu jsou zejména tyto: bolí vás celé tělo // zhoršuje se spánek, neupadáte do hlubokého spánku, ale reagujete na jakýkoliv podnět, co se kde šustne, díky tomu se nevyspíte, i když jako spíte // noční můry ve snech // mění se rychle váha a to v obou směrech // nedokážete přestat myslet na práci či jiné problémy // nemůžete klidně sedět // máte malou trpělivost v jednání s jinými, ihned vybuchujete v návalech zlosti naprosto neodůvodněně // máte velké výkyvy nálad // vypadávají vám více vlasy // ztrácíte zájem o svůj intimní život a na jakékoliv jeho projevy reagujete opět přehnaně. 

A především proto, že si pomalu, ale jistě ty příznaky začínáme uvědomovat, proto tolik hledáme kolem sebe lidi, kteří mají dostatek své energie. K zastavení se. Takových lidí, v jejichž přítomnosti se vy cítíte jinak. Pociťujete stav rovnováhy, zmizí napětí, uvolní se svaly jinak sevřené a vnímáte příjemné pocity. Jste najednou sami sebou. Máte pocit větší energie v těle při němž najednou lépe chápou sami sebe. To je však dočasný jev. Nemívají dlouhého trvání. Možná pomohou posunout změnu ve vás. Ale neuzdraví vás. Při tom, jak se setkáváte, dostáváte energii a ta jde spolu s vámi za obnovou do stále hlubších fyzických, emočních  i psychických úrovní. A zde se střetáváte stále více se všemi stále děsivějšími vzpomínkami a prožitky z dětství. A tudíž i s pocity, které jste v sobě dlouho potlačovali. Mnoho z nás se mylně, velmi mylně domnívá, že odříznutím se od minulosti se zbavíme i těchto devastujících účinků. Aspoň to nám zkouší nalhat naše mysl. Nikdy se to ještě nikomu nepovedlo. Minulosti se nemůžeme zbavit. Můžeme se z ní jen učit. 

Chápu proč se vracíme k svému malému vnitřnímu dítěti. Neznalo stres. Mělo ze všeho radost a pocit svobody. A proto o svou svobodu dnes tak ultimát-ně bojujeme, Bohužel se všemi kolem a ne s tím jediným, které nám naši radost brání prožívat. S naším vnitřním nastavením. Bojujeme o vnější svobodu v domnění, že díky ní přijde ta vnitřní. Myslíme si, že dospělí už jsou svobodní, když právě nás tolik omezují. Chceme tedy, co nejrychleji dospět. Začneme proto ve svém životě velmi brzo pít alkohol (jako dospělí), kouřit (jako dospělí), souložit (jako dospělí), a stáváme se tak ještě dříve závislými na svém nevědomí (jako dospělí). A nakonec utečeme z domova hodně daleko, kde to vše předešlé ještě zopakujeme. Pořadí nechávám na vás. Výsledek? Stanete se ještě více závislými. Když se teď rozhlédnete kolem sebe, co tam je? Váš milovaný člověk, harmonická rodina, společenstvo a nebo strach z toho, co bude? V naší společnosti je svoboda vyjádřením našeho osobního práva a respektu prosazovat své štěstí a radost. Nicméně vnější svoboda nestačí. Člověk potřebuje i tu vnitřní, tedy možnost dát najevo otevřeně své pocity. Mnohdy jsem nechápal větu klientů, když říkali, jsme tu s tebou rádi, protože si nemusíme na nic hrát. Naše chování a vyjadřování ovládá totiž tzv. "superego", které vlastní náš vnitřní seznam příkazů a zákazů a pokud porušíme jím stanovená pravidla, dokáže nás zpravidla potrestat. De facto je to náš praprapředek rodič "diktátor". No jenomže funguje pod úrovní našeho vědomí a my si proto neuvědomujeme, že ony limity, kvůli kterým se tolik vztekáme, když prožíváme své pocity a činnosti (včetně sexu), nejsou výsledkem naší svobodné vůle. Chceme ony limity zrušit, protože podvědomě cítíme, že nejsou námi. Protože jen svobodný člověk je schopen respektovat práva a svobodu druhých. 

No nakonec si řekneme, že všechny lidské společnosti regulují své chování. třebas dress-codem. Tak, aby společnost měla obdobné pocity a ty aby navozovaly možnost harmoničtějších vztahu mezi lidmi. A ty regulace se především u těch prvobytně pospolných týkali činností, nikoliv pocitů. Teprve s nástupem tzv. civilizací založených na moci, nikoliv na spolužití, se taky uvolnil obrovský stres, protože ona vládnoucí špičky rozšířili koncepty viny nejenom na činnosti, ale především i do pocitů. 

A tím vznikl největší stresor v dějinách. Omezení sebe sama na to, co je "dobře" a co "špatně". Žádný jiný tvor v našem světě neposuzuje své dojmy, myšlenky či skutky. my ano. A díky tomu se od útlého mládí dostáváme do boje o svou integritu, která je ohrožena. Ale náš vzdor a boj o moc nemůžeme bojem nikdy vyhrát. Tak totiž na své cestě životem dosáhneme jen zlomení vlastní duše. A to právě násilím moci a je jedno zda fyzické, emoční či psychické. Její neúčinnější zbraň stres nás zabijí. A my, potom jdeme a lámeme duše jiných. To, proto, že sami neumíme se stresem vyjít. Neumíme jej přijmout. A tak hledáme dostatek energie, která by nám jej pomohla zvládnout. Příroda funguje jako dobíječ jen občas, jelikož si stejně sami spálíme své obvody a nic nám potom už nebude platná. Nebudeme s ní mít spojení. Jediné, co nám pak zbývá k energetické obživě, byť ne příliš počestné, je srdce jiného člověka. Proto nemůžeme u toho jednoho srdce vydržet. Naše nevědomím ovládané superego nás žene dál. Od srdce k srdci. A ještě tomu říkáváme láska. MZZ