1. KROK - Zdravý vztah je založen na volnosti a rovnosti. Bratrství vynechávám, stejně jako velkou francouzskou revoluci. Ovšem dočtete-li tenhle článek, revoluce se stejně odehraje. Uvnitř vás. Volnost je právo vyjadřovat svobodně své potřeby a touhy, rovnost zase znamená, že každý člověk je ve vztahu sám za sebe a to je možné, jen když je ve vztahu sám se sebou. Když slouží sobě, nikoliv druhému.
2. KROK - Jako dětem, se nám tohle líbilo. Do doby než jsme zjistili, že tu nejsme pro to, abychom byli šťastní, ale proto, abychom dělali, co se po nás chce. Takovéto zrazení lásky ze strany rodiče v nás, coby dítěti, nutně vyvolává velkou zlost, ale my nemáme možnost ji ventilovat. Potlačovaná zlost zmrazí lásku dítěte a změní ji v nenávist. A tak si ji přenášíme do vztahů v naší dospělosti.
3. KROK - Téměř všechny vztahy začínají tím, že lidé jsou k sobě přitahováni pozitivními pocity a radostí. Takovéto emoce se bohužel jen výjimečně s postupem času mezi oběma partnery rozvíjejí a posilují. Radost opadne, pozitivní city se změní v negativní a mezi oběma partnery vzniknou spory. Protože se necítí svobodní a rovnocenní. Mají pocit nenaplnění a spoutání. Zmíněná potlačovaná zlost se tu projevuje nejen psychicky, ale i fyzicky a vztah ztrácí jakýkoliv pevný základ.
4. KROK - Následuje rozchod nebo pokus obnovit vztah v poradně či poradenstvím. I když je jejich smyslem pomoci lidem vztah udržet a posílit jej, výsledkem poradenství bývá často ještě větší neuróza. Ani sebevětší snaha totiž nedokáže člověka přimět, aby byl láskyplnější a příjemnější, když je plný zlosti a nenávisti. Láska je vlastnost bytí - schopnost se jeden druhému otevřít - nikoliv konat láskyplné činy (to dělají romantické pohádky, ne reálný život).
5. KROK - Člověk může získat za svou snahu odměnu, ale lásku není odměna. A nelze si ji zasloužit. Je vzrušením a radostí, co plyne mezi dvěma lidmi, když se podvolí vzájemné přitažlivosti. Vše milostné začíná odevzdáním se. A proto jejich rozpad zapříčiní to, že vaše odevzdanost vůči druhému byla něčím podmíněna. Něčím nepřiznaným si. Jedna věc je mít plná ústa "bezpodmínečné" lásky a druhá věc je, žít ji doopravdy. A jelikož ta vaše byla něčím podmíněná, nebyla úplná. Odevzdávali jste se jen tomu druhému, ale nikoliv vlastnímu já.
6. KROK - Tím podmíněním je naplňování potřeb toho druhého v domnění, že to bude stejné jako kdysi v dětství = nevědomě stále opakujete stejný vzor = být hodným. Být hoden pozornosti za to, co dělám, ne za to jakým jsem. To jest nesdílení vašeho vlastního já s druhým. Určitá část vašeho já je druhému utajována z pocitů viny, hanby či strachu. Skrývání vaší zlosti či nenávisti nahlodává váš vztah, jak jím proniká. Někdy pomalu, někdy jako raketa. Je to jako rakovina, to co si schováváte v domnění, aby to někomu neublížilo. Ne neublíží, jen zabije.
7. KROK - A my se tak usilovně snažíme něco změnit, protože vnímáme své pocity viny, zahanbení či strachu. Většinou se hluboce stydíme za svou sexualitu a cítíme se z ní provinile. Žena mívá zlost na otce, kterého milovala a děsilo ji, že jakýkoliv projev zlosti by ji mohl připravit o jeho lásku. Není pak následně schopná se odevzdat ani jednomu muži svobodně a naplno. Nemůže proto ovládat sama sebe. Její ego, její osobnost byla neúplná a ona se to snažila kompenzovat snahou druhým sloužit a milovat je. To ji přeneslo jen další zneužívání. O něj samozřejmě nestála, protože si nic podobného nezasloužila. Ale protože je jako dítě a je stále závislá na vztahu s otcem - stala se pro něj a další muže v jejím životě ventilem jejich osobní zášti, zloby a zoufalství, což jsou jejich pocity ze zážitku z jejich dětství. A je nepsané pravidlo, že takto zneužitý člověk, později sám zneužívá druhé, pomocí své sexuality a vybíjí si na nich svou zlost a nenávist. A říkáme tomu, láska.
8. KROK - U mužů je to stejně, jen vyměňte rodiče. A tak, pokud dospělý člověk hledá splnění svého snu o naplněném bytí a štěstí u někoho jiného, zrazuje sám sebe a taky jakéhokoliv budoucího partnera. Proto je nevěra jasným příkladem zrady sebe sama a ponížení svých ideálů, nikoliv partnerových. Pokud jsem schopen prožívat v sobě radost a štěstí plynoucí z mého vnitřního a bytostného spojení se svým tělem, nemůže mne nikdo klamat a zneužívat. Tedy může to samozřejmě udělat, ale jelikož jsem na tomto nezávislým, nemůže mi tím tolik ublížit, jak si představoval. A proto jsou s tímto přístupem všechny vaše vztahy pozitivní, i když jejich hodnocení zvenčí tak nemusí vypadat.
9. KROK - Lidé, kteří se mají rádi a váží si sami sebe, nejsou osamělí, i když bydlí v Antarktidě. Ostatní k nim přitahuje jejich energie a dobré "vibrace", které z nich září. Mají úctu sami k sobě a vzbuzují přirozený respekt. Neznamená to, že nemohou prožívat pocity ukřivděnosti, ublíženosti, strachu či bolesti. Ničemu takovému se totiž člověk nikdy nevyhne, Ale nesetrvají v situaci, která jim nějakým způsobem uškodí.
10. KROK - Vybudovat správné ego znamená obětovat se mu. Radost ani štěstí se neprodává. A ani nezískává mučením těla ve fitku ani éterickým tancem po pláži. Odevzdání se vlastnímu tělu a tedy i já, je značně bolestivý proces. Protože v těle je ukrytá veškerá prožitá bolest. A ti, kdo v dětství ztratili lásku, mají strach z rozpadu vztahů. Někdy si sami sobě tvrdí, že je lepší mít špatný než žádný vztah. Děsí je pomyšlení, že by zůstali sami. A tahle představa v nich budí pocity, jaké prožívali v dětství. To, když bylo přerušeno jejich spojení s rodinou. A navíc, to ještě znamená, že by se teď bez kontaktu s druhými, museli spojit se svým já. S tím, co jim jediné skutečně zbylo. A pokud je toto hodně slabé a nejistí, je to strastiplná cesta.
11. KROK - A tato nejistota jeho já mu znemožní žít s sám a taktéž mu brání v prožívání dobrého vztahu s kýmkoliv jiným. Umožní mu jen ventilovat se nevhodným způsobem, na pohlaví nezáleží. Na tom, koho tím zničí, taky ne. Potřeba spojení je u něj obrovská, protože jen ono mu umožní uniknout té příšerné emocionální bolesti. Která se však každým dotykem těla opět vrací neodžita zpět. Tyto situace končí fyzickým zneužíváním, protože je to pro některé lidi snesitelnější než jejich emocionální bolest pramenící z jejich vlastního odmítnutí a následné možné samoty.
12. KROK - Nemá cenu hledat někoho, kdo by dokázal obnovit vaši blaženost, nevinnost a svobodu vašeho dětství. To už bylo. Je to dávná minulost. Je třeba posilovat vlastní já. Nyní. Dodávat tělu energii a umět vyjádřit svou lásku i zlost. Onu zlost, kterou jsem jako dítě cítil vůči rodičům a nedala se tehdy vyjádřit, musí pryč. Jinak se opět potlačím, potlačím svou energii, své tělo. A proto skoro všichni žijí v napětí. A tak já nenávidím hluboce všechny kolem, hlavně partnera, hlavně pokud je on bez napětí a šťastný. Jak může být kurva šťastný, když já nejsem? Toto napětí narušuje pocit integrity vašeho já a oslabuje schopnost prosazovat vaše potřeby a touhy. Bez ega, bez radosti sdílené s milujícím člověkem ( např. v sexualitě) se stáváte obětí, jejímž cílem je pouhé přežití, nikoliv radost. A znám lidi, co byli ochotni raději 50 let přežívat než cokoliv změnit.
13. KROK - Pokud tedy např. žena potlačuje zlost na svého otce, který "zradil" její lásku, přenáší ji taktéž na všechny muže. Její potlačována zlost se zprvu projevuje nenápadně, avšak systematicky ničí vztah. Totéž platí o mužích, kteří potlačovali zlost na svou matku. Oni pak v každé ženě vidí sice svůdnou, ale kastrující matku. Tu, jenž potlačuje jejich mužství. Dokud muž či žena nevyjádří svou zlost, nemůže být sám sebou. Mužem či ženou. Uvolněný a vyrovnaný člověk. Takový totiž svého partnera z ničeho neobviňuje. Např., z toho, že ho jejich vztah nenaplňuje, protože si uvědomuje, v případě takového jednání, že příčinou je jeho vlastní pocit nenaplnění. Obviňování partnera je vždy zrazením lásky, kterou dáváme druhému. Milostný vztah totiž funguje jen tehdy, když do něj člověk vnáší a chce vnášet radost. Což vyžaduje zbavit se pocitů viny a být schopen vyjadřovat emoce přímo a vhodným způsobem.
14. KROK - Ale k tomu je třeba hluboce poznat sám sebe. Zdravý vztah se řekne anglicky - healthy relationship. Což v hlubším překladu znamená “hledání spojitostí”. Kontextu. Spojení, a ne rozdělení. Pokud tedy budete jen odmítat to, co vás může spojovat, zbude vám nakonec jen to, co vás bude rozdělovat. Volba je na vás. A pozor, když chcete jít v životě k něčemu, co vás přesahuje, co je to tajemné, tajuplné a nedefinovatelné, má to jen jednu malou, ale přeci jen podmínku. Musíte nejprve umět definovat sebe sama. Obráceně to tiž nejde. Nemůžete milovat, když jste plní zlosti stejně jako nemůžete splynout s Bohem, když ani vy ani Bůh nevíte, kdo s ním chce splývat. A proto máme vztahy. Aby nám pomáhaly definovat to, co je nedefinovatelné. Překročit sebe sama. Překročit. Ne zabít nebo pokořit. Překročit. To jest posunout se jen o jeden jediný krok dál.
MZZ
